O mně

...jsou začátkem mého aktivního muzicírování. Hraji na kytaru a jsem uchvácen stylem rock'n'roll, což významně ovlivňuje i mé první skladby.

...jsou ve znamení mé první kapely, jejíž jsem i zakladatelem. Stále hraju hlavně na kytaru a zpívám. Ve své tvorbě však začínám být pomalu ovlivněn keltskou, českou i moravskou lidovou písní a prvky židovské a středověké (renesanční) hudby.
Spolupracuji se svým otcem, který se stává mým dvorním textařem a zůstává jím až do své smrti v roce 1990. Vytváříme spolu zpěvník s názvem Písně naší rodiny, jehož součástí je dokonce i text mé sestry Ziny.

...pro mne začínají založením skupiny s názvem Cantores Bohemiae. Hrajeme mnou zhudebněnou, českou i zahraniční poezii v českém jazyce. V repertoáru však také zůstávají texty mého otce a objevují se mezi nimi i některé mé.

...trávím téměř každý den hraním na Karlově mostě. Někdy sám, někdy s Petrem Opavou, který hraje na hoboj a je člen Cantores Bohemiae.
Hned zkraje tohoto desetiletí, plného nových možností, se náhle objeví na Karlově mostě Michel Bach. Německý hudebník, který si se svou čtyřčlennou skupinou Tippel Klimper také přišel zahrát na Karlův most. Jsou oblečeni v kožených, středověkých kostýmech a hrají na tenkrát pro nás naprosto neznámé hudební nástroje jako je niněra, keltská harfa, dudy, šalmaj, chalumeau, cistra, bouzouki a nekonečné množství různých perkusních nástrojů. Tento okamžik je počátkem mé vášně pro hudební nástroje jako takové a dnes tak vlastním velmi rozsáhlou sbírku, a to nejen těch středověkých.

Otevřené hranice nám také daly možnost koncertovat kdekoliv v Evropě. Za zmínku stojí naše angažmá s Petrem Opavou na zámku „Chateau du Magnet“ ve Francii, kam jsme se pro velký úspěch vrátili další rok znovu, tentokrát se všemi členy skupiny Cantores Bohemiae.
Ještě předtím než jsme se rozjeli do světa, tedy do Evropy, vydáváme album, původně na jedné kazetě, z které se nakonec stalo double CD – Písničky z Karlova mostu. Během této doby se také stáváme součástí rychle se rozvíjejícího pouličního a undergroundového uměleckého světa a pořádáme tak mnoho neobvyklých a zajímavých představení a koncertů, například v divadelním studiu Rubín.

V druhé polovině 90. let se skupina Cantores Bohemiae rozpadá a já začínám znovu vystupovat sólově. Ovlivněný gotikou používám čím dál víc dobové nástroje a čím dál víc jich také mám ve své soukromé sbírce. K těm nejčastějším patří šalmaje, dudy, chalumeau, psalteria, krumhorny, kornamusa, různé cistry, kvinterny a bouzouki atd. Nakonec však většinu mé pozornosti zaujme niněra. Vydávám své 1. sólové album Nové trubadúrské zpěvy. Zároveň dostávám nabídku zahrát si trubadúra v divadle Šrapnel, ve hře Smrt Václava II.. Jsem také autorem hudby, autorem libreta je pak Tomáš Belko, saxofonista skupiny Sto zvířat . Nakonec mne nemine ani film a účastním se natáčení snímku Kamenný most, režiséra Tomáše Vorla.

Koncem 90. let spoluzakládám kapelu Jagabab, která má mezi mými písněmi na repertoáru také ty středověké a sefardské. Přestože toto seskupení funguje dodnes, já ho po roce opouštím.

...začíná prací na mém druhém sólovém albu Potulný Bard. Má tvorba se v tu chvíli soustředí hlavně kolem niněry a s produkcí mi nově pomáhá můj kamarád Igor Angelov.
Úspěšně také navazuji na svou divadelní kariéru a dostávám roli hudebníka v klasické shakespearovské činohře Romeo a Julie, uvedené ve Stavovském divadle, v režii Vladimíra Morávka. V divadle se kromě jiného seznamuji s geniálním kytaristou Zdeňkem Hráškem, se kterým si natolik notujeme, že spolu brzy začínáme zkoušet hrát. Ke spolupráci nakonec přizvem také Petra Opavu a vzniká tak další kapela s názvem WOH.
Občas také znovu hrajeme na Karlově mostě, ale díky neshodám s úředníky Prahy 1, jež tuto lokalitu pronajali SVKM (Sdružení Výtvarníků Karlova mostu o.s.), jej musíme opustit.
S WOH nám to však nebrání v rozletu a hrajeme tak na mezinárodních festivalech třeba v Toulouse (Francie) či ve Ferrara (Itálie). Mým novým nástrojem se stává keltská harfa.
Rok po odchodu Petra Opavy z WOH, v roce 2007, natáčím třetí sólové album s názvem Zpívaná Poesie. Produkce se ujímá znovu Igor Angelov.

Na podzim téhož roku se v mém životě objevuje Jiří Jelínek, který mi nahrazuje Petra Opavu. Nově vzniklou kapelu jsme tentokrát nazvali Ameba.

Nakonec se v tomto mém životním období dostane také i na film a v roce 2009 se účastním natáčení pohádkového filmu Dilino a čert v režii Jaroslava Hovorky.

…mě znovu posílá před kamery, tentokrát v roli hudebníka ve francouzském filmu Muž, který se směje, natočeném podle známého románu Victora Huga. Režisérem je Jean-Pierre Améris a v jedné z hlavních rolí se objevuje Gerard Depardieu. Později, v roce 2016, ještě spolupracuji s pražským divadlem Archa na hraném dokument Busking Unlimited.
Na začátku léta roku 2012 se sice kapela Ameba rozpadá, ale hned vzápětí vzniká nové hudební uskupení Wao Wao. Spolu se mnou je na jevišti opět Petr Opava a také zpěvačka Aneta Aberlová. Své působení ve Wao Wao ukončuji koncertem v klubu Kain.
Ještě téhož roku vydávám sólové album, čtvrté v pořadí, s názvem Zpověď a znovu ve spolupráci s Igorem Angelovem.
Po nešťastné smrti (rakovina) mého spoluhráče Zdeňka Hráška v roce 2016 už hraju pouze sám pod pseudonymem Potulný Bard. Takto se účastním krásných evropských festivalů, za zmínku stojí třeba festival Roskilde na dánském ostrově Sejerø, festival Supersonic v Birminghamu v Anglii nebo výměnný festival v rakouském Linci. V Čechách se k mým stálým každoročním angažmá přidává Český Krumlov a jeho festival Pětilisté růže nebo hrad Seeberg u Františkových Lázní.

Rok 2019 je pro mě zásadní změnou v přístupu k hudební tvorbě. Kupuji si totiž nový počítač iMac a začínám si sám nahrávat písně na mé budoucí alba. Následně mi s aranží, produkcí a sound designem pomáhají přátelé, mezi které patří David Pavlík, Zuzana Dovolová, Petr Opava a Martin Vokroj, vedoucí skupiny Primátor Dittrich.

S redaktorem rockového rádia v Písku Milanem Princem se také podílím na dvou albech. V roce 2015 vychází první z nich, Smrti má, kde součástí jsou mé dvě písně, „Je čas“ a „Smutný žert“ a na druhém albu, Pozdní hodina (2018), se objevuje moje skladba „Bojím se“.

...začala, jak je známo, nejen pro umělce nešťastně. Během pandemie byla většina akcí zrušena. Ale díky setkání s Kamilem Kaiserem, hudebníkem, který ovládá švédský lidový nástroj nyckelharpa, harfu, hoboj a jiné dechové nástroje a Martinou Štraubovou hrající na klavír, harfu a loutnu, uskutečňuji dva online koncerty z jejich nahrávacího studia Na Vlnách.
Uvolnění všech opatření začíná v červnu 2021 a já se vracím zpátky na Pražský hrad.Tentokrát mě však najdete před Schwarzenberským palácem. Postupně se vrací vše do starých kolejí a s tím i já na svá oblíbená místa, jako je Český Krumlov, Žatec, Kadaň a tak dále.
V tom samém roce jsem také nechal remasterovat dvojalbum Cantores Bohemiae Písničky z Karlova mostu a pokračuji v práci na tomto i dalších budoucích albech.